Je pátek před půlnocí a nálada odpovídá sumě vypsané na šeku, který jsme dnes obdrželi za další dva týdny práce. Přívlastek této nálady není nikterak slavný - opět problémy s vyúčtováním, různě počítané přesčasy a vůbec skutečnost, že ráno vypadneme z apartmánu první, vezeme Maďary na bazén Saratoga a až odtamtud jedem na Shannon Station (náš bazén), a vracíme se poslední, není nijak finančně "opepřena" mě nyní dojímá v posteli téměř k slzám, brekotu, pláči, hysterii, agresi a hrozením prstu ve směru Kapitolu. Samozřejmě přeháním, částečně žertuji (jen částečně:o)

Pohled na šek ve mě vzbuzuje konotace (nechtějte vědět jaké) na naši šéfovou a obecně na ženy v americké společnosti. Zatím jsme stačili vypozorovat tyto kategorie: - nafoukané chytřejší Američanky, - nafoukané nudné a hloupé Američanky, - nafoukané mladší hispánky s nulovou životní zkušeností, které se cítí býti Američankami, - pokorné hispánky a přistěhovalkyně spíše staršího věku a životní zkušeností např. z Afghánistánu...jsou samozřejmě i další kategorie, které vznikají kombinací mnou zmíněných.

Zajímavými kategoriemi jsou především ty úvodní dvě, které jsou výslednicí globálních socio-společenských změn posledních let. Postindustriální společnost ve spojistosti s globalizací totiž způsobil obrovský úpadek manuální a naopak přebytek "duševní" práce - to má za následek doslova nahnání statiísců žen do sféry informační, administrativní, kontrolní atd... V USA se tento proces projevil a stále projevuje nejzřetelněji. Proto pokud se vám v USA představí nějaká mladá žena, patrně to bude asistentka ředitele (rozuměj: sekretářka), administrativní poradce (rozuměj: kancelářská krysa okousávající tužku), pracovnice vlády (v DC běžnější než uklízečka) nebo i u nás velice populární pracovní zařazení (a my dodnes velice nejasné) manažerka. 17ka Kelly, o které sjem se zmínil v příspěvku "AC/DC, bazén a vnadná američanka" je podle svých slov manažerkou bazénu. Ve skutečnosti to znamená, že buzeruje 4 Maďary, pár Amíků a dohlíží na to, jestli je lopatka a koště na svém místě. Říká o sobě, že 3 volna má proto, že tvrdě pracuje ty zbývající 4 dny. S radostí bych ji odkázal na článek o novodobých čínskch otrocích...Takových příkladů bych mohl uvést i více, nicméně nějaký ten kalibr mi musí zbýt i do hospody....

Co se týká nafoukaných mladších hispánek, dovedete si jistě představit, co tím myslím. Pokud ne, představte si potetovanou španělsky mluvící mladou ženu s rozmazelnou tlustou dcerkou, která denně sjíždí MTV, HBO a o 2. světové válce mluví jako o události 60. let. Pokorné hispánky a jiné přistěhovalkyně patrně příliš vědomostí nemají, ale alespoň neotravují a při příchodu i při odchodu zdraví a své děti mají docela vychované.

Připadají vám předchozí odstavce moc cynické? V příštím příspěvku nabídnu zpracované odpovědi některých návštěvníků našeho bazénu na otázky, které jsme jim položili ohledně USA a Evropy. Některé odpovědi mě opravdu zaskočily...

Když mi nedávno neodpověděla na pozdrav jedna z místních "nafoukaných", jen jsem lehce mrkl na noviny, ve kterých denně přinášejí jména dalších mrtvých vojáků v Iráku. Tážu se sám sebe, jestli ti hoši američtí pokládají ty své životy za svůj národ (ženy) zbytečně nebo naopak jestli je nepokládají úmyslně v touze uniknout chomoutu s nějakým podobným zjevením.

Tak jako tak, v samotném D.C. je památníků a memoriálů padlým ve válkách spousty - a na žádném z nich odpověď na takovou zajímavou:o) otázku nenajdete. Fakticky celé DC je jeden velký memoriál, kterému dominuje přímka Lincolnův memoriál - Washingtonův monument - Kapitol. Mezi Linocolnovým memoriálem a monumentem se nachází pravděpodobně nejvýznamnější americká památní místa, které místním i návštěvníkům připomínají minulost a (podle prázdných míst, čekajících na zaplnení) asi i budoucnost...


falický symbol George Washingtona

Půjdete-li směrem k Monumentu vlevo od jezírka, které proslavila scéna z filmu Forrest Gump, pak si prohlédnete onu světoznámou Zeď (Vietnam), půjdete-li napravo, společníky vám bduou dělat němé sochy vojáků znázorňující válku v Koreji. Kousek od Korejské připomínky se nachází osamocený památník 1. světové války, který zaniká v porovnání s rozlehlým "náměstíčkem s vodotryskem", které když navštívíte, poctíte padlé celého světa v 2. světové válce... Plno padlých naleznete i na nedalekém Arlingtonském hřbitově (viz. Arligton, SPZky a Milan), který je stále živoucím důkazem amerického nasazení ve světe. Onu "živost" poznáte podle žlutých praporků zapíchnutých vedle náhrobků - značí čerstvý hrob. Arlingtonu dominuje dům Roberta E. Lee, z jehož prahu je vidět již zmíněná linie Linc. memoriál - Wash. monument - Kapitol. Robert si vybral místo opravdu kvalitní...


Vítejte na nám. 2. světové války...


v Koreji se bojovalo i ve slamáku a Havajské košili - viz. socha v popředí fotky



špatná fotka hezkého domu Roberta E. Lee

Pokud se vám nechce do kopce, můžete se na dům podívat od hrobů Kennedyových, ke kterému míří kroky takřka všech návštěvníků Arlingtonu. Typuji, že je to nejfocenější hrob na světě (když si vzpomenu na hrob Nikoly Šuhaje Loupežníka v blízkosti Koločavského odpadiště, kam se nejlépe dostanete dírou v plotě, tak ....). Téměř každý soudný stát staví jako první a opatruje "hrob" Neznámého vojína. Výjimkou není ani ten na hřbitově v Arlingtonu, ke kterému se nám vzhledem k nesnesitelnému vedru nechtělo...Volíme tedy raději cestu ve stínu k pomníku bitvy na Iwo Jimě. Kráčíme už tou částí hřbitova, kam turisté příliš nezabrousí a kde velké a nablýskané hroby budete hledat jen ztěží. Memoriál Iwo Jimmy je až za branami Arlingtonu, zato však představuje velmi působivou připomínku krveprolití během bitvy o Iwo Jimmu, kterou se Američanům otevřely dveře k ještě krvavější bitvě na Okinawě...Docela kyselost musí vzbuzovat pohled od Iwo Jimmy na nápis BAE na nedaleké výškovém komernčím centru centrech...


tady budete ležet pokud jste: americký voják, americký prezident...


...nebo pokud se jmenujete takto


teď konečně víte, že Iwo Jima není postava z japonského filmu
Vlastní memoriál zde mimo Lincolna mají i další dva významní prezidenti, Thommas Jefferson a Franklin D. Roosevelt (jeho jméno nese celý ostrov), které jsou víceméně totožné - masivní schánka, řecké sloupy, uvnitř postavy v multinadživotní velikosti a po stěnách jejich nejpodstatnější myšlenky a v blízkosti záchytné parkoviště pro autobusy, ze kterého vyskakují turisté ze všech koutů světa, zuřivě 4 minuty fotí, pak si řeknou, jak je to hezké, dají si kolu ve všudypřítomném hot dog stánku a za 10 minut stejně rychle naskáčou do autobusu a upalují k dalšímu memoriálu...(kdo viděl velmi povedený film "Jestliže je úterý, musíme být v Belgii " ví o čem mluvím).


Akropolis v americkém provedení - memoriál A. Lincolna
Nepatříte-li mezi profesionální turistické fotografy a nemusíte stihnout všechny sightseeings během jediného odpoledne, pak se od stojícího Jeffersona dostanete za pár minut k rybímu trhu u řeky Potomac, kde jste najednou jako někde daleko od memoriálu Washington, D.C. . Z několika stran se na vás valí vůně i jiné pachy tak typické pro rybářské oblasti. V areálu o rozloze cca 200x 150m (nic velkého) máte možnost se nasytit nejrůznějšími říčními i mořskými potvorami (Potomoac ústí do oceánu), s trochou štěstí obdržíte od prodejců všemožných národností kraba zdarma...Hned za fish-marketem začíná říční přístav, kde mimo lodí a lodiček kotví i houseboaty.


karta VISA, vaše brána do světa ryb
Stačí ovšem pár stovek metrů a jste opět v centru hlavního města světa, přímo u Washingtonova monumentu, na pláni, které zde říkají monument mall - na tomto místě se konají všemožné oslavy, folkfesty atd. Slavil se zde samozřejmě i Den nezávislosti - 4. červenec. 2 týdny před tímto veleslavným dnem jsou obchody a supermarkety vyzdobeny americkou trikolórou, vlajkami (jsou snad všude) a nabízí speciality typu dort v amerických barvách, cookies v obalu vytvořeném jako americká vlajka apod:o) Na večer 4. července jsou připraveny ve všech městech ohňnostroje, v D.C. by měl být samozřejmě největší. Vyrážíme tedy před 9 večerní do centra s tím, že to teda omrkneme. Na dálnici do centra nás samozřejmě čeká zácpa, všichni chtějí vidět ohňostroj. V okolí dálnic na volných prostranstvích rostou improvizovaná parkoviště, na kterých tisíce a tisíce lidí čekají na úplně setmění - někteří u této příležitosti grilují, jiní hraji fotbal, ostatní jen sedí a baví se mezi sebou. Každopádně 4.7. slaví úplně všichni, my parkujeme na boku silnice u Potomacu a na ohňostroj koukáme taky - pokud jste zažili někdy v Brně akci Ignis Brunensis, tak v DC o nic nepřicházíte, i když třaskavá trikolora nad Lincolnovým memoriálem a Monumentem a odraz v Potomacu mají svou atmésféru taky..za půl hoďky všechno končí a všichni se rozjíždějí domů do okolí s dobrým pocitem, že si připomenuli Den nezávislosti. O tom, kolik z nich však ví, co tento den znamená, až jindy...:o)



PS. Zrovna včera jsem četl jeden citát Rudplpha Giulianiho, bývalého starosty New Yorku, který před časem pronesl: "Americans are not a single ethnic group. Americans are not of one race or religion. Americans emerge from all your nations. We are definied as Americans by our beliefs - not by our ethnic origins, or race, or our religion. Our beliefs in religious freedom, political freedom, and economic freedom - that´s what makes American." (Pro neanglicky mluvící volný překlad: Američané nejsou jedna/jednotná etnická skupina. Američané nejsou ani rasa ani náboženství. Američané vyšloy ze všech vašich národů. Definujeme Američany podle toho, čemu věříme - ne podle našich etnických původů, rasy nebo náboženství. Naše víra je ve svobodě vyznání a v politické a ekonomické svobodě - to je to, co tvoří Američany."

Předpokládám, že v dnes i v budoucnu tyto slova budu opakovat a budou mi pomáhat ujasnit si, jak to s těma Amíkama a jejich vlastenectvím vlastně doopravdy je...- ať to zní jakkoli pateticky.