Konečně můžeme říct, že žijeme tou pravou americkou kulturou - byli jsme v kině. Kino je v Česku docela obligátní záležitost, navíc stará kina střídají nové obří multiplexy, kde si za vpravdě americké ceny koupíte lístek, popcorn a colu. Vše menší než tady v USA.

Celkem zajímavým zjištěním je, že téměř každá očekávaná premiéra filmu je zde vyprodaná - a nezáleží už příliš na tom, jestli je to hollywoodská hovadina nebo rádobyintelektuální hovadina. Američané kina milují, jsou schopni jej navštívit 3x i 4x do týdne. Předfilmový obřad je nám docela známý - naběhnete do kina, koupíte si lístek, pak vystojíte řadu na cukrátka a pitivo a vrhnete se i s ostatními do sálu. Pokud film začíná v 10:30, buďte si jisti, že do 11 se filmi nedočkáte. Celou půlhodinu vyplňují trailery na nové a zběsilejší trháky, představitelé hlavních rolí vám sdělují, že právě postava BionicMana (či jiné figury) jim změnila život, vypráví tragický příběh muže, který byl sešroubovaný jako robot, aby vám pak se slzami v očích sdělili, že našel tu pravou lásku. Opravdu - herci mluví l svých rolích častěji než často a filmy se tak stávají parodií sebe sama ještě před začátkem. To pokud se na to díváte kritickýma očima. Pokud se na to díváte tak, že se jdete pobavit a serete na kritiky (jako my), tak je to úsměvný předkrm před hlavní náplní večera. Vzhledem k naší pokročilosti angličtiny a schopnosti rozumět jsme jako úprvní vybrali film Live Free or Die Hard s Brucem Willisem samozřejmě - tzn. záruka nemnoha dialogů., zato pořádně drsňáckých scén. Film se odehrával především v ulicích D.C., a tak koukáme, jak se ulice, kde jsme ještě včera kupovali hot-dog měnií v bitevní pole FBI, Johna Meklejna a francouzských žoldnéřů.

Jelikož nejnovjěší Meklejn už není nejnovější, větší zážitek jsem si odnesl ze včerejší premiéry filmu Bourne Ultimatum. (Agent bez minulosti 3:) Celá série se mi zdá povednější, záživnější a atmosféričtější než posledních x Bondovek a tak jsem se docela těšil. Stejně tak vyprodaný sál. To, že Bourne opět zdolal celou síť CIA a konečně se dozvěděl, kdo doopravdy je, je nasnadě. Lepší fakt byla celá atmosféra filmu, kdy diváci často vyskakovali ze sedaček a Bournovi fandili. Několikrát došlo k potlesku a na závěr se všichni radovali jak to Bourne všem nandal a ocenili to potleskem, pískotem a neskrývaným nadšením. Svědkem takové situace jsem byl poprvé, možná že podruhé by mě to už asi sralo, ale takto jsem se alespoň dobře naladil a došel ke zjištění, že amíci v sobě alespoň trochu toho temperamentu mají (i když propuká pod vlivem imaginace). Na intelektuální snímek v USA asi nepudu, ale za nějakou dobu si dám nějakou tu střílečku a záchranu světa na 659. pokus určitě ještě jednou:o)

Lidé narození na území USA za poslední dvě generace moc temperamentní nejsou. Vynaharzují to přistěhovalci, kteří u nás na bazéně zastupují skoro celý svět - Salvador, Kolumbie, Peru, Ekvádor, Etiopie, Ghana, Jižní Korea, Čína, Tajwan, Německo, Irsko, Dominikánská republika, Polsko, Rusko, Egypt či Indie a Afghánistán. Ne všichni jsou sdílní, ale většina je na svůj původ patřičně hrdá, což vyplývá z konverzace, kterou s návštěvníky docela často vedeme. Na tomto místě se tak zmíním o pár osobách, které nás prakticky celou dobu pobytu neplánovaně provázejí.

Jason je vystudoavný matematik, vlastní soukromou vzdělávací společnost a jeho kořeny sahají do Polska a Ruska, což dává najevo některými peprnými výrazy těch oněch zemí. Ve volném čase na bazéně čte jistě záživnou knihu Mentální matematika a jinak neustále mluví o sexu a "jebacz", "valit konja s polykaniem" nebo o "kurvas". V mádí procestoval téměř celý svět, za nejlepší "jebacz" považuje argentinská a dominikánská děvčata - mimo to se stará o své dvě děti. Nedávno nás pozval do baru za "kurvas", ale nakonec z toho vylezl jen kulečníkový bar. I tak to byl povedený večer...

Heynok a Nebiyu pocházejí z Etiopie a svazuje je bratrské pouto. Heynok je 13-letý nadějný čutálista, který letos navštívil americkou variantu fotbalového Chelsea kempu. Tak třeba ho někdy uvidíme i na evropských kolbištích...jeho brácha Nebiyu má 6, pomáhá nám s plavčíkařením, což mu jde velice dobře - každého podezřelého okamžitě napráší. Taky se s náma chce furt sázet o tisíce dolarů...


Heynok - vycházející sportovní hvězda a není to maratonec
Na bazéín chodí taky tři 10-leté kamarádky Valerie, Daniela a jejich šikmooká kamarádka. Těmto třem jsem se upsal skoro jako ďáblu. Jednou jsem je povozil na záchranářské tubě kolem bazénu a od té doby slyším jen" "give me a ride...". Když by tuto větu pronesla krásná opálená dvacítka, to by člověk jízd dával...Valerie má však taky docela príma babičku. Socioložka z Bolívie USA nesnáší a chce se brzy vrátit. Je docela "open-mind", po večerech chodí s kámoškama a spolupracovnicema do barů a žije. Naopak spousta američanů zde pouze hnije...

Lekce plavání mmj. poskytuju i Anně a Joelovi, dětem dvou vzdělaných sucharů ze středozápadu. 5 let žili v Číně, ona tam vypracovávala sociologicko-lingvistický výzkum a on se staral o domácnost. Jsou chytrí jak opice a při pokecu s nima mám vždy pocit úplné demence, takže to "zachraňuji" řečmi o pivu a barech a tak je obrázek České republiky v jejich myslích dokonale vykreslen...

Kendra, Kiyara a jejich bratři se už přestěhovali, nicméně kolem těchto dvou sester se točil celý zdejší "gang". Kendra i Kiyara pocházejí ze 6 sourozenců. Jejich matka těchto 6 dětí splodila se 3 různými muži a od posledního se odstěhovala asi před týdnem. Podle všeho lítala v drogách a tak nějak prožívá těžký život. Na dětech ser to až zas tak neprojevilo. Sestry jsou puberťačky a bráchové jsou docela správní malí černoši. Půjčili nám balon na americký fotbal, který dostali k Vánocům, ale už se pro něj nevrátili...tak jim ho tu hlídáme.


Zajímavým bazénovým úkazem jsou dvě indické rodinky hindiustů. Ta první ten hinduismus asi moc neprožívá, neboť manželka chodí na bazén neustále s monoklem a o svém manželovi říká, že je skvělý plavec (jak je to doopravdy si asi domyslíte) a obecně je tak trochu závistivá a potměšilá. Zato rodinka druhá je docela sdílná a předevčírem jsme se dlouze bavili o Indii...Málem bych zapomněl na křestní jméno otce té druhé rodinky..Napsat to neumím, ale vyslovuje se podle jeho vlastních slov "Čurak". Jak tedy zní pozdrav při jeho příchodu na bazén nemusím dodávat...

Včera nás opět navštívila rodinka, v jejímž čele stojí otec-gestapo. Pobyt na bazénu trvá půl hodiny, za kterou vymění tyto tři pózy a do toho neustále buzeruje své dvě velmi hodné dcery (Nešplíchej, Neřvi, Neskač, Plav, nechoď tak daleko a jiné podobné větné ekvivalenty). Jeho manželka mu v tom zdatně sekunduje...Myslím, že psychologové a terapeuti budou mít za 10 let ve Springfiledu o zákazníky navíc...



despotický otec 3x jinak a pořád stejně
Když už nás bazén nebaví, přivoláváme hromy a blesky, což je důvodem pro uzavření bazénu, čímž my máme placené volno. Paradoxy jsou ustředním námětem celé série Amerika a tak nás samozřejmě neminuly ani minulý týden. Během povedené narozeninové oslavy Iman z již uváděné afghánské famílie, se déšť proměnil v bouři. Oslava však probíhala s našim svolením i v dešti, což se ukázalo být docela zásadní chybou:o). V době nejlepší zábavy, pojídání dortu a chválení plavčíků (ehm:o) práskl blesk přímo k nám na bazén. Naštěstí všichni měli obuté boty s gumovou podrážkou - až na mě...a tak jsem si vychutnal průtok nebeské energie naživo. (projelo to mokrou podlahou až mým nohám) Šok a po pár hodinách mě Ondřej s ostatními lájfgárdy veze do nemocnice. Nic moc se asi nestalo, šok byl silnější než samotnej zásah a tak se mému srdci daří i nadále dobře...každopádně jsem si vyzkoušel americké zdravotnictví, během 2 hodin se u mé postele vystřídalo 10 zaměstnanců, aby následně konstatovali "big luck" a já jel domů...Takže nic moc hrdinského:o), každopádně jako historku do hospody to trošku opepřím...


2 muži, 1 žena, 1 gumový krab
Přelili jsme se do srpna, zbývá poslední necelý měsíc práce a pak hurá na výlet... see you later aligator