Zdravím všechny čtenáře již z Česka - žízeň i hlad jsou zahnány a stesk po Česku vystřídal stesk po USA. Z mého pokoje před chvíli odešla mamka se slovy, že pobyt ve Washingtonu dostatečně neoceňuji - jsem prostě doma. Jak vidíte - žiju a do vězení jsem se nakonec nedostal, což kvituji s povděkem. Místo toho jsme si přibližně 14 dní užívali výletu (amíci by to nazvali roadtripem) po severovýchodě USA - někomu to může připadat málo, ale díky Bohu alespoň za tyto dny...Cestu po Nové Anglii vám přiblížím blíže v následujících dnech.


Na tomto místě asi čekáte, že napíšu, co i o té USA myslím. Zkrátka: z Ameriky mám pocity lepší, než když jsem do ní odjížděl. Vše, kde jsem byl a co jsem zažil, se mi nakonec líbilo. Vnitrobezpečnostní otázky jsou řešeny realisticky v kontextu s kulturní rozmanitostí a v zásadě jim nelze nic vytknout - pro Čecha to může být někdy překvapující, ale v Třebíči nebo Havířově původní obyvatele Salvadoru, Pákistánu a Filipín pohromadě zkrátka nepotkáte - a vynucovat zákony se musí (s tím snad souhlasí i idealisté).

Co se týče zahraniční politiky, slyšel jsem spoustu názorů, ten poslední od 82letého Čecho-Američana, s kterým jsem seděl v letadle z Paříže do vlasti: "Jednou se ukáže, že George Bush měl pravdu...". Nicméně demokraté mají pravděpodobně místo v Bílém domě od příštího roku jisté - ženy, hispánci i černí zkrátka dneska volí demokraty. Civilizační otázky? Nabízím odpověď Ralfa Dahrendorfa: "Otázku ´co bude po smrti´ nahradila otázka ´co bude v pondělí´ či Lestera C. Thurowa: "Celý horizont našeho myšlení se dramaticky zkrátil, dlouhodobé projekty se odsuzují, přitom pouze ty mají předpoklad stát se prostředkem trvalého a všeobecného blahobytu". Pasivní přístup k zábavě (neplést s odmítavým!) je však trendem v současné době už všeobecným. Amerika je něco jako kyberpunkový román - můžete zde nahlédnout a podívat se, jak bude západní společnost vypadat za pár let. Kritikům připomínám, že Evropané jdou tomuto románu zdatně naproti, ale i v USA existují alternativy - mainstream však udávají masy.

Hloupost a inteligence? USA, je co se týče nabídky informací v přední linii, ale nesetkává se s takovou poptávkou. Ke cti Evropy, že se tak zatím neděje zde. Oproštění od "toho, co se děje venku" dává však větší možnost realizaci individuální. Individualizace je spojena silně s polarizací: dobro x zlo, A nebo B, výdělek či prodělek. Jenže prosadit se můžete pouze názorem silným a nikoli větou "Víte, to je těžko říct..". Lidé sní americký sen, protože něčemu věří a jsou schopni za tím jít - a USA tu možnost schopným nabízí a schopných si váží - 5 z 10 nejlepších vzdělávacích institucí na světě má své sídlo na území USA.


Nemůžu být ke USA kritický - mnou často zmiňovaný Jan Šmíd ve své knize "Tenkrát v Americe" (poprvé jsem jí četl někdy v roce 1999, vrátil jsem se k ní letos v sprnu) napsal o svém odjezdu velmi povedený závěr - dovolte, abych ho lehce pararázoval po svém: "Americe jsem se smál a často i vysmíval. Matka Svoboda však pouze mlčky mé počínání i blog sledovala a v nitru si učitě říkala: ´Však uvidíš...´. No a já teď vidím. Nebyl jsem v USA dlouho, ale snažil jsem se alespoň lehce do nitra země nakouknout a sledovat, co se kolem děje...A jedním dechem musím dodat, že to je fascinující - ve svých kladech, i ve svých záporech. Ale i přes některé nepochopitelnosti se určitě vrátím, protože v USA máte na každém kroku pocit, že jste "u toho"...

Mé současné názory vychází z tříapůlměsíčních zkušeností, dostupných informací a možností. Snažil jsem se mít otevřené oči ....

Antiamerikanisté často nazývají fandy USA rektálními alpinisty. Má odpověď: Neposílám vás tamtéž, ale do Ameriky...