Několikaměsíční pravidelnou trasu Arlington - Springfield měníme na začátku září za roadtrip, tedy za něco kvůli čemu vlastně v Americe jsme a které jsou dárkem z 3 měsíce povalování u bazénu:o). Abyste takovejhle výlet mohli absolovovat, potřebujete ten správný kočár - vzhledem k pohým dvou týdnům na cestách koupi nějaké ojetiny zavrhujeme hned ze startu, volba tak přirozeně padá na zapůjčení auta v některé z x autopůjčoven, čímž finančně vyživujeme americkou tericální sféru (doufám, že nám to zohlední při vrácení daní:o). Rezervujeme si off-road, značka vozu je nám známa až v moment půjčení - přátelé, Jeep Commander. Pokud jsem výše zmínil slovo "kočár", pak tohleto je ďábelské spřežení, bájná triga verze 4x4...při řízení téhle krávy máte pocit, že letíte, letušky po svém boku máme taky - Zuzka a Iva (2 plavčice - to je ale hnusné slovo:), 2 záchranářky z Falls Church, což je jedna z mnoha suburbií Washingtonu), takže je čas vzlétnout...?

Cíle naší trasy jsou relativně flexibilní a v průběhu tripu je několikrát obměňujeme, nicméně oblast je jasná - Nová Anglie (severovýchod USA). S Ondřejem se před samotným startem jedeme ještě rozloučit s našimi afghánskými a latinoamerickými přáteli - emoce, slzy, velká slova, požehnání od Alláha i od Ježíše, znovu slzy, mávání, však to z filmů znáte...Ve Falls Church nabíráme Zuzku a Ivu, které tahají víc věcí než vlastní průměrná africká vesnice, kopnem do vrtule a náš americký čtyřlitr se dává do pohybu směrem k prvnímu cíli, k Niagarům.
Niagarské vodopády leží nedaleko Buffala, stát New York, kam se dostanete nejrychleji po transpensylvánské dálnici přes Pittsburgh. K mému neštěstí na Jágrovo útočiště kašleme a místo toho se vydáváme na transpensylvánskou cestu po okreskách, což nakonec je samozřejmě velice příjemné - míjíme spoustu zajímavého..lesy, lesy, lesy, lesy..ale cynismus stranou, Pensylvánie kromě rovinaté zalesněné půdy nabízí stará průmyslová městečka a tak to svůj určitý půvab má. Po přibližně 7 hodinách míjíme cedule Západní Seneca (West Seneca) a Východní Aurora (East Aurora), což jasně napovídá:o) o tom, že se blížíme k Buffalo, domovu slavné gurmánské speciality (mě to teda moc nelezlo) Buffalo Wings. Toto město v Česku nejvíc proslavil Dominink "biju lidi hokejkou" Hašek, vícepčelová hala je taky ale asi to nejzajímavější co, Buffalo nabízí. Zajíždíme do downtownu, kde je pusto prázdno, fotíme se jako správní turisti u sochy bizona a raději jedeme dál - v podvečer se to tady začíná hemžit podivnými existencemi. Niagary by podle mapy měly být nedaleko, ale cestování po USA vás naučí brát americké mapy s rezervou. Bloudíme po periferii Buffala, kde je přečernochováno (to neberte jako rasismus, ale jako vylíčení situace) a cesty ucpány. Po vymotání z Buffala nás čeká hledání Niagár.

Vzhledem k tomu, že vodpády jsou jednou z nejvyhledávanějších atrakcí USA, vyrostlo na obou stranch hranic středisko Niagara Falls, zahrnucjící desítky kasin, hotelů apod. To nejlepší ze střediska leží samozřejmě na kanadské straně, kam mají přístup jen národy 1. kategorie (tzn. národy, jejichž domovina má s Kanadou bezvízový styk). Mezi ty ČR nepatří, a tak nám nezbývá než vzít za vděk s tou americkou stranou, z které je pohled horší, ale o to si ho víc vážíme:). Jelikož jsme netrefili tu správnou "díru" do centra, chvilku (asi 2 hodiny:o) bloudíme kolem, ale nakonec šťastní a veselí parkujeme přímo na záchytném parkovišti pár metrů od vodopádu. Už je tma, ale náš strach že z vodopádu uvidíme hovno bere za své po příchodu k oddělujícímu zábradlí. Popisovat to nebudu, přikládám foto.



Na jednu stranu je to kýč a hnus, na druhou stranu se nám to strašně líbí - nakonec převažuje pocit č. 2 a euforie z prvního dosaženého cíle a příjemného prostředí s národy 2. kategorie (arabové, afričani, středoevropani), prostě si to užíváme. Jenže je čas jít spát a my nemáme kde:o) Je tedy třeba najít nějaký kemp, místo odpočinku se sprchou a hajzlem. Ptám se místní švestky, kde něco takového najdeme..radí celkem dobře, ale stejně jsme zabloudili a dojeli do kempu úplně jinam, ale to je jen drobná vada na kráse. Parkujeme daleko od již uzamčené recepce a začínáme s přípravami na 1. noc - holky ve stanu venku, hoši v autě - tento model nakonec zůstává nezměněn po celou dobu tripu.

Ráno se probouzíme, ranní hygiena v zařízení k tomu určeným a v rychlosti projížídme vstupní branou, aby to náhodou nebylo všechno zpoplatněno:o). Vracíme se zpátky do Niagara Falls, parkujeme na tom samém místě a ženeme se zakoupit si lístek na loďku, která vás zaveze přímo pod vodopády. Za 12 babek máte v ceně i pláštěnku se znakem společnosti (ta teď odpočívá u mě v Brně na okně) a další stovku turistů. Projížďka loďkou je zážitek, vodopády nejdou skoro vidět přes vodní mračna a výpary, ale ten hukot přátelé...
Po projížďce si pak můžete vylézt schodiště kolem americké části vodních proudů a dostanete se na plošinu nad celým areálem. Pak šup do suvenýr šopu, koupit nějakou tu chňapku pro maminku a pak opět do naší cestovní káry.



Vyjížídme z Nigara Falls a podél jezera Ontario si to šineme vstříc Lake Placid v horách Adindoracks. Po cestě samozřjemě stavíme i na březích jezera, konkrténě na Hamlin Beach. V létě tady musí být přelidněno, ale dneska tam kromě nás a kurevsky velkých ptáků nikdo není.



Šup zpátky do auta, olympijské středisko čeká. Jenže je dál, než jsme předpokládali, do rezervace Adindoracks a do lesů těchto hor sice vjížídme, ale dochází nám benzin:o). Situace se dramatizuje, černočerná tma, 3 ze 3 benzinek už mají zavřeno a nad Adindoracks se vznáší přízraky dávno mrtvých dřevorubců - takhle to ve skutečnosti moc není, ale je to doclea nepříjemné. Stavíme u jediného stavení v okruhu pár mil, Zuzka (nebo to byla Iva?) jdou zabušit na dveře a zeptat se místních domorodců, kde můžeme natankovat. Naštěstí je to jenom pár mil, sjíždíme do městečka Topper Lake, místní balíci na nás sice podivně čučí, ale jsme rychlí a za chvilku už zase v autě vymýšlíme, kde se vyspíme dneska. Podivné cedule nás zavádí na místo (míjíme lišku i jinou zvěř), které je jak vystřiženo ze série filmů Pátek třináctého. V rychlosti vybalujeme, průzkum místních toalet naznačuje, že nejsme ve zrovna turisticky populární destinaci:o) Čaj, teplý ponožky a radši jdem spát...
Ráno se konečně můžeme rozhlídnout kolem, strašidelná atmosféra je ta tam, nacházíme se u příjemného jezera s rybáři na březích a s pumpou a obchodem kousek od našeho parkplacu. Trochu to ráno protahuje, a tak si nás všiml správce kempu (?) a chce po nás love... Po pár hodinách jsme konečně v Lake Placid, jednom se 3 středisek, které hostily zimní olympijské hry hned dvakrát - v r. 1932 a v r. 1980. (ty dvě zbývající střediska jsou Sv. Mořic ve Švýcarsku a Innsbruck v Rakousku)...do historie se nejvíce vryl zápas USA - SSSR v r. 1980, kdy tým amíků složený z amatérů a studentů vysokých škol porazil vysoce favorizované sověty 4-3 - této události se říká taky "Miracle on Ice". Lake Placid samotné je hezoučké městečko na břehu jezero Mirror (samotné Lake Placid leží o pár kiláků dál), které je plné obchodů se suvenýry s tematikou OH v osmdesátým...zaručeně pravé dresy se zaručeně pravými podpisy - tohle je všude stejný:o)
Podařilo se mi taky náhodou dostat přímo do haly, kde se výše zmíněný "zázrak" udál - maličká hala pro pár tisíc, červené sedačky, nízké stropy - kotel to musí být dobrej při zápasech..venk už mě čekají ostatní, kteří mi určitě závidí, ale kryjou to do hávu nadávek, kde jsem tak dlouho...



Chceme Adindoracks vidět i trochu z výšky a tak volíme cestu na nejvyšší horu okolí Whiteface Mountain (cca 950m), jsme zhýčkaní a stejně nemáme mapu, tak jedeme nahoru autem, stojí se těsně pod vrcholkem, kde je záchytné parkoviště a posledních pár výškových metrů si vyšlápnete po skále sami, abyste aspoň trochu měli pocit, že něco děláte...barvit pohled z Whiteface na Lake Placid tady nebudu, přídavné jména si doplňte každý sám. Trochu mi to připomínalo pohled z rozhledny v Kuopiu na okolní jezera (viz. Expedice Nordické baby).



Zasloužené vrcholové pivo a po té námaze už dolů radši nešlapem, ale zkoušíme výtah vedoucí na parkoviště (to jsou věci...výtah v hoře pro turisty, starej Tyrš by USA proklel do 6. kolena)...cesta k jezeru Champlain a k trajektu přes něj je otázkou pár chvil. Jezero Champlain odděluje státy New York a Vermont...
Teď malá agitka - co bude příště:
- Vermont
- New Hamshire - národní park Franconia
- Kamcawagus Highway - silnice s jedním z nejkrásnějších výhledů v USA
- Portland, humři a národní park Accadia na kolech
- Bangor a dům Stephena Kinga


New York



Pensylvánie