K jezeru Champlain oddělující New York a Vermont dojíždíme v druhé části odpoledne, svačíme na pláži a čekáme na trajekt který nás převeze na druhou stranu, konkrétně do univerzitního města Burlington. Na jezerním povozu oxidujeme po palubě a podpalubí, socializujeme se s dalšími cestujícími - na palubě jsme jediní cizinci - mě se chytl jeden starý veterán z 2. sv. války (lítal na B-29), který se jede do Burlingtonu zúčastnit jakéhosi památečního setkání; Iva pro zěmnu něco valí do typické středostavovské američanky, která nám výměnou za svezení domů ukazuje, jak se ve městě zorientovat.

Parkujeme u nákuního střediska, které je z půlky zásobováno "fér" potravinami - obecně je to asi nejpřátelštější, nejútulnější a nejsmypatičtější supermarket jakej jsem kdy navštívil - za kasou stojí studenti, jinak studující na místní univerzitě, pohybuje se zde spousta krásných žab...až se mi odtama nechce a nejraději bych strávil zbytek dne postáváním u koše s brokolicemi a debatováním s místními ekoložkami nad stavem světa:o). Nakupujem nějaké to "fér" jídlo, které sice stojí balík, ale zato si připadáme děsně "in". Procházíme si město už téměř za soumraku, ale kavárny tady praskají ve švech a v pracích se setkává místní alternativní mládež (levičáci:o) aby bongovali proti vládě George Bushe:). Burlington je ta studentská část Ameriky, kde jsem měl docela pocit, že svobodu tady mají za ústřední motto - oproti Virginii je to příjemná změna. Město opouštímě už skoro za tmy, projížíme nočním Vermontem a za necelé 2 hodiny překračujeme hranice s New Hamsphire. Národní park Franconia ve White Mountains by měl být po cestě a tak už hledáme fleka, kde bychom mohli rozbalit náš cirkus. Daří se nám nalézt jeden kemp (jménem Lafayette), v těchto nočních hodinách zase se zavřenou recepcí a tak promptně nacházíme volné místo, jíme, hrajem karty, popíjíme pivo...

Ráno opět brzo vstávat, nepzorovaný únik z kempu, snídáme až na nedalekém odstavném parkovišti u jednoho z přírodních úkazů "basinu". Je studené, ale slunečné ráno, nad horami se ještě vznáší ranní opar, na parkingu jsme sami, takže ideální stav...kdo říkal, že bych mohl psát červenou knihovnu?!:o)

Z parkingu vede lesem stezka opět ke kempu, kde už jako pěší turisté zjišťujeme jak a co se dá v národním parku Franconia Notch Park podniknout. Dělíme se do dvou skupin - aktivnější a iniciativnější děvčata jdou někam do hor koukat na stromy, Ondřej a já volíme kratší, zato hezčí:o) úsek k jezeru Lonesome podél vodopádů (kaskádových myslím), jejichž jméno jsem právě teď zapomněl.



Ke zdroji vodopádů, k jezeru Lonesome to trvá asi hodinku a půl, na molu jezera otevíráme "vrcholové" pivo, povalujem se, koukáme do dálky a přemýšlíme nad životem:o).



Po relax chvílích a spánku na sluníčku obcházíme jezero (spíš jezírko), děláme tematické zastávky:) a šineme zpátky k autu. S holkama máme sraz u kempu Lafayette, tam tak dorážíme ve značném předstihu - ale jsme hoši šikovní a tak se umíme zabavit - sváča a nabíjení mobilů ze zásuvek automatů na kolu. Holky jsou zpátky celkem rychle, navzájem machrujeme, kdo toho viděl víc...

Náš původní plán byl v tuto chvíli dojet pod Mt. Washington, nejvyšší horu Apalačského pohoří, ale situace se vyvinula následovně. Naše rychlá rota s rychlým podvozkem vjíždí na silnici č. 112, Kancamagus Highway, které překonává White Mountains po hřebenu s výhledem na okolní masivy. Každou chvíli to svádí k zastávce, na tu nejhezčí, při západu slunce, se můžete mrknout tady...



Sjížídme z hřebenu přímo do městečka Conway, opět na severovýchod USA padá tma, a zase hledáme kemp - tentorkát to je s poplatkem a sprchama, které evokují prožité chvíle v Rumunsku:o). Ráno sice počasí není nejhorší, ale Mt. Washington musíme z pragmatických důvodů skrečovat - jednak musíme nutně do banky kvůli platbě za auto, druhak by podle všeho nezyblo dost času na další "atrakce" Nové Anglie. Zamačkáváme slzu a míříme Portlandu, Maine - kde se údajně nachází nejbližší pobočka American Bank. Nacházíme jednu samozřejmě už blíž, ale když už jsme na cestě, tak původně nezamýšlený Portland vyzkoušíme. Po hodince v internetové kavárně parkujeme poblíž centra a vydáváme se na průzkum - je to nakonec nejlepší z možných řešení. Portland je příjemné přístavní město ve svém typickém stylu, připomínající viktoriánské anglické dělnické čtvrti (tenhle trend je v Nové Anglii přirozeně přirozený:o).



Nová Anglie je mimo své historie proslulá i svým rybářským průmyslem. Tomu se nedá odolat a tak si v jednom přístavním baru objednáváme svého prvního humra v životě. Co vám mám povídat, masa je málo, zážitek z pojídání je větší (dostanete i kleštičky s návodem, jak se stát sofistikovaným humr-požíračem). V přilehlém přístavu jsou nabídky na vyhlídkové jízdy po moři, kdy máte takřka jistotu, že uvidíte velrybu. Děvčatům se můj nápad nepozdává, nicméně já jej uchovávám do paměti pro příští léta...Ledabyle se procházíme po městě, jsou k vidění zajímavé pohledy na letité obouchané buiky před starými skladišti - víc než cokoliv jiného to připomíná americké hollywoodské fláky 70. let.



V Portlandu se nachází i příjemné piknik místo, jehož dominantou je maják Portland Head Light. Tady svačíme i my a rozhodujeme se, co dál...volba je jasná - nár. park Accadia. Volíme cestu po bočních cestách, což je na jednu stranu, vzhledem k provozu, dost útrpné, na druhou stranu odbočujeme do vesnice Port Clyde, na jejimíž úplném okraji svítí do nocí krásný maják Marshall Point. Jde spíše o majáček, nicmémě atmésféra místa je taková, že se mi ji foťákem nepodařilo zachytit:o). Opět se blíží noc, dojížídme konečně do Accadie, hledáme kemp, situace stejná jako vždy...ocenění tentokrát patří perfektně vybaveným sprchám:o).



Ráno opět únik, vjíždíme do hlavního střediska Accadie, Bar Harboru, městečka na kraji parku, kde zapíchnem káru, půjčujem si kola a proaktivně vyrážíme vstříc nástrahám parku. Na kolech jsme širokodaleko jedinní - Amíci by byli schopni dojet autem i do smuteční síně, aby nemuseli šlapat po schodech...na nejvyšší vrchol Accadie, Mt. Cadillac mě však trochu to, že nejsem Amík sere, neboť ten kopec byl fakt na kokot...to i na Lysé jste rychleji. Pohled do okolí ale všecko vynahrazuje, pobíháme celí nadšení z jedné vyhlídky na druhou:o), nakonec končímě tradičně v suvenýr shopu, kde je však k nabídce i čaj...nějakou tu marmeládu se znakem Accadie pro maminku a hurá zpátky ke kolům.



Před námi ještě celý park - sjíždíme k Sand Beach, je zima jak v prdeli, Iva ale prokazuje hroší vlastnosti a leze do vody...Pak zase do kopce k Otter Cliffs (na fotkách to vypadalo monumentálněji), no a jako jedinní cyklisti na cestách samozřejmě chytáme průtrž mračen, v lese probohá lov - no...zkrátka řečeno, nsáledující hodiny jsou plné vulgárních výrazů. Naštěstí najdeme zkratku a po chvíli jsou už vodníci z Čech opět u auta. Převlíkáme se a utíkáme do hospody na burgr, pivo, s Ondřejem očumujem servírky...ideální večer...

Vracíme se zpátky na místo činu do kempu, ze kterého jsme po ránu ujeli, nacházíme místo o pár metrů vedle a potrvzujeme tak úsloví, že zločinec se vždy vrací na místo činu. Kempu dáváme po ránu sbohem, snídaně u pumpy (standard: hot dog a kafe), další bod cesty je maják v Bass Harboru na opačné straně od Bar Harboru - naše obsese v majácích už v téhle chvíli dosahuje vrcholu, ale stojí to za to...



Největší město v okolí Accadie je Bangor, které proslavil především spisovatel s úchylným výrazem a ještě úchylnějšími předsdtavami, Stephen King. Kvůli ničemu jinému v tom městě vlůastně nejsme, ale objektivně řečeno - jde o velice zajímavé městečko a 4 ze 4 osob, se kterými zde mluvíme jsou jako vytaženy z nějakého místního panoptika. Bláznivý pošťák, který nás navádí špatným směrem; majitel prodejny s jídlem, kde žádné jídlo není (Řek Kostas, od kterého jsem kvůli osobním sympatiím koupil tričko "Kill ´em all - Let Allah sort ´em out"...- Kostas nesnáší Kinga: "...je to nafoukaný buzerant", "..takové jako jsi ty nemá rád", "..do Řecka už nikdy nechcu, je to špinavá díra, při požárech to mělo lehnout popelem"), jeho bezzubý kamarád, který mě stále poplácával po ramenech, i majitel internetové kavárny jako z Marsu...to je Bangor. Dům Kinga jsem si představoval jinak, ale to je skoro se vším tady v USA, takže jsem navyklý...

Je čas vydat se na cestu do Bostonu, balíme proto 5 švestek a tradá do Massachussetts. Po cestě ještě maják Neddick hehe...



Pauza, ať máte co vstřebávat:o)
Co bude příště? - čarodějnický Salem
- deštivý Boston a Harvard
- homosexuální Cape Cod
- ospalost na Martha´s Vineyard
- velrybářskýá New Bedford
- Univerzita Yale




Vermont



New Hamsphire



Maine